Černobílý svět

Už to bude rok, co jsem si nejvážněji a nejrozhodněji, jak může být řekla, že budu dělat, jen to co si opravdu přeju a nepůjdu do věcí, které nechci. A tak jsme si našetřili s Arthurem peníze a řekli si, že skoncujeme s naší nespokojeností a…no… moc jsme si to ani nepromysleli, jestli opravdu děláme to z čeho spokojení budeme a prostě jsme jen tak minulý rok v prosinci se vším skončili.

Vzdali jsme se všeho…práce, našeho bytu, který jsme měli moc rádi a odjeli…jak víte, pokud jste tady u mně něco četli, tak jsme odjeli do Anglie.

Anglii miluju…ááále….není to můj domov…nevěřila jsem, jak silný vztah mám k mému domovu (a to je a navždy bude Česko), dokud jsem na pár měsíců neodcestovala…Bylo to jiné, než když odjedete na pár měsíců na dovolenou nebo někam pracovat a víte, že se jednou vrátíte…Já jsem nevěděla, jestli se vrátím, dokonce to asi mělo být napořád…

Znáte ten pocit, že vám do cesty skáčou jako naschvál překážky, které ale ukazují správnou cestu? Tak takhle jsem to měla já…celou dobu! Někdy jsem tomu ani už nemohla věřit…říkala jsem si, že jsem úúplně zešílela a ten můj vesmír se mnou! A že pokud to udělám, tak jak to cítím, tak mě všichni odsoudí, co si to zase ta Nela vymýšlí. A tak jsem byla ticho…jenže uvnitř mě se přímo vařila voda…pořád jsme na něco čekali (bydlení, práce, pro mě NIN abych mohla začít něco dělat) a vlastně nic se nám nedařilo…neměli jsme skoro ani kde bydlet a peníze na nový byt jsme taky neměli…

A já jsem padala víc a víc dolů…bylo toho moc…necítila jsem se vůbec dobře…někdy jsem ani třeba celý den nevstala z postele, protože jsem neměla proč. Pomáhal mi jedině les…tam jsem chodila často sama a povídala si se stromy a všechno jim to říkala.

A právě v těchto chvílích, kdy jsme neměli nic…ani místo, kde se můžeme vrátit…jsem si uvědomila, jak je důležité mít to něco pro sebe…tu svoji postel, kde se můžu unavená vrátit a zachumlat se a číst si celý den a nic nedělat, tu svou kuchyň, kde si můžu dělat, co chci a třeba spálit celý oběd! Prostě to svoje, co jsme tam neměli…jen se mít kam vrátit a být a nikoho se na nic neptat. Dělat, co opravdu cítím, protože prostě můžu.

Nikdy jsem od své podstaty nebyla člověk, co lpí na penězích nebo, co si přeje hodně věcí a stává se na nich závislý. Prostě jsem nějak od malička věděla, že mi to šťastný život nepřinese, ale od rodiny a ostatních jsem nekonečně pořád slýchávala, že peníze jsou důležité a že bez nich to nejde a že pokud jich budu  mít nedostatek, nebudu nikdy spokojená.

A jak je všude možně psáno, tak je materialismus špatný a měli bychom se od toho typu lpění odpoutat a jít více do svého nitra…A tak jsem byla šťastná za to, jaká jsem a jaké kecy mi celou dobu vtloukali rodiče do hlavy a přitom jsem měla pravdu já…

Jenže ono to není tak jednoduché, jak se zdá. Chci říct, že není jenom pravda a není jenom nepravda, nikdy není nic jen černé a bílé, vždycky je i něco mezi!

A všechno, co se za ten rok stalo mi pomohlo tohle pochopit.  A ne jen to, protože i když něco pochopíme, neznamená to, že si to zapamatujeme, my si to všechno musíme pořádně prožít a vyžít a užít a až pak se nám to úplně vryje pod kůži! A mi se to teda vrylo.

A tak i když jsem nikdy netíhla k penězům, uvědomila jsem si, že to neznamená, že si těch peněz nemůžu vážit a zapomenout na ně. A v tom byl ten můj problém. Přestala jsem si všech těch věcí a peněz vážit…řekla jsem si, že dělají jen problémy a nemají pro mě žádnou hodnotu a tím jsem to uzavřela a šla si svou cestou. A potom je vlastně ani neměla.

A tak přece jenom, rodiče měli vlastně pravdu a já zase měla tu svou. Každý ji máme a když né celou, tak aspoň trošku tam vždycky je. Záleží jen na nás, co si z toho vezmeme, jak si to všechno přebereme a založíme a  pak i začneme žít :).

Tak o tohle jsem se chtěla podělit.

Mějte se všichni krásně!

A pokud chcete vědět, jak to úplně s námi dopadlo a kde jsme, klidně napište 🙂

Vaše Nela

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů